Bulharsko: Montessori přístup a metoda CLIL

Výjezd do bulharského města Dobrič na soukromou základní školu Maria Montessori se uskutečnil za účasti průvodců ScioŠkoly České Budějovice, kteří měli příležitost pozorovat různé přístupy k výuce cizích jazyků přímo v reálném školním prostředí. Současně šlo o cennou zkušenost pro děti, které si mohly ověřit, jak si poradí samostatně v cizím prostředí. Celý výjezd tak spojoval odborné poznatky s praktickou zkušeností a zároveň podporoval rozvoj kompetencí, jež jsou pro děti v životě velmi důležité. A jak to dopadlo? Přečtěte si jejich vyprávění. 

Skupinová mobilita: zkouška kompetencí pro naše děti

Během výjezdu na školu Maria Montessori ve městě Dobrič jsme se zaměřili na kompetenci odolnosti a kladli jsme si několik otázek. Zajímalo nás, zda si děti dokáží samy naplánovat odvoz z letiště a pohybovat se samostatně po městě, zda dokáží překonat nervozitu a diskomfort při vystupování před publikem při prezentování svých připravených prezentací o České republice a zda jim postačí jejich jazykové dovednosti k zapojení se do hodin v bulharské škole. Rovněž jsme sledovali, jaké jsou shodné prvky Montessori výuky se systémem ScioŠkoly a v čem se tyto přístupy liší.

Na navštívené škole experimentovali s metodou CLIL (Content and Language Integrated Learning). Na konci každé hodiny si děti na telefonu vyplňovaly krátké cvičení v angličtině, které souviselo s probíraným tématem. Jinak měly telefony zakázané a k našemu překvapení to nebyl žádný problém – pravidla dodržovaly.

Učitelé využívali umělou inteligenci při přípravě hodin, zejména v chemii a fyzice, zatímco u žáků jsme její využití během výuky nezaregistrovali. Velmi nás zaujalo samotné používání metody CLIL – její prvky byly patrné v každé hodině. Skvělé nám přišlo, že k jejímu zavedení stačí opravdu málo; zpočátku může jít třeba jen o krátké shrnutí hodiny v angličtině nebo její úvodní prezentaci. Učitelé občas přeložili pár slovíček do angličtiny, například z matematiky nebo biologie. Metodu jsme již vyzkoušeli i na naší škole a zatím má velmi pozitivní odezvu.

Ověřili jsme si, že je třeba dělat reflexi na konci každé hodiny – a věnovat jí klidně 10 minut. „Co není zreflektováno, jako by se nestalo,“ jak nám pravila jedna vyučující. Škola také pořádá pravidelná setkání pro rodiče ve velmi přátelském duchu – třeba vánoční dílny. Byla pro nás inspirace vidět, jak úzce rodiči se školou spolupracují. 

Překvapila nás klidná, tichá a produktivní atmosféra většiny hodin. Škola byla rozdělena podle ročníků, protože s víceročími nemají dobré zkušenosti. Vedli jsme několik diskusí o tom, proč se k tomuto kroku rozhodli, jaké zkušenosti jim předcházely a proč jednotlivé ročníky fungují lépe. Tyto poznatky jsme hned zužitkovali při plánování naší budějovické Scioškoly pro tento školní rok. 

Zahraniční výjezdy s dětmi jsou z našeho pohledu užitečné i proto, že se ocitají v situacích, ve kterých se musí samostatně zorientovat a poradit si. I nám se přihodila jedna veselá historka: jeden z chlapců ztratil klíč od pokoje, kde jsme byli ubytovaní. Přes svou omezenou angličtinu si sám vykomunikoval, jak ztrátu nahradit a kolik zaplatit. Po příjezdu domů však klíček našel ve svém kufru. Samostatně ho zajistil k odeslání zpět do Bulharska a paní mu dokonce vrátila peníze. Je to možná veselá historka, ale jedno je jasné – rozhodně to byla parádní ukázka kompetence samostatnosti.

foto: unsplash