Na školách, které jsme v rámci programu Erasmus+ navštívili, jsme se soustředili na jedno z nejzajímavějších témat současného vzdělávání – sledování toho, jak jednotlivé školy pracují s digitálními technologiemi a jak regulují mobilní telefony. Každá země hledá rovnováhu mezi ochranou dětí před nadměrným vlivem digitálního světa a přirozeným začleněním technologií do výuky. Všude je ale patrná snaha o vědomé, promyšlené používání – ne o bezhlavé zákazy či volnost bez hranic.
Striktní přístup k mobilům jsme zaznamenali v Itálii, na škole Istituto Comprensivo Cuneo Corso Soleri. Tamní žáci mají úplný zákaz používání mobilních telefonů po celý školní den, a to včetně přestávek. Opatření zavedli poté, co zjistili, že mobily narušují pozornost a mezilidské vztahy. Dnes tamní učitelé hodnotí své rozhodnutí jako jedno z nejlepších – děti jsou z jejich pohledu soustředěnější, víc spolu mluví a nejsou rozptylovány notifikacemi ani sociálními sítěmi. Místo telefonů se využívají školní počítače, které mají k dispozici. Sledovali jsme, že i přes přísný zákaz telefonů se škola snaží budovat zdravý a vřelý vztah k technologiím, například v kroužku robotiky.
Podobná pravidla platí i na Islandu (školy Dalvikurskóli a Arsgókarskóli), kde jsou mobilní telefony zcela zakázané. Pokud dítě telefon přinese, rodiče si ho musí osobně vyzvednout. Přesto se zde žáci s technologiemi setkávají velmi často – každý má svůj notebook, učí se programovat už od první třídy a pracují i s VR brýlemi. Školy se snaží vysílat zprávu, že jim nejde o odmítání technologií, ale o jejich smysluplné využívání.
Také na Madeiře ve škole EB/PE de Santo António e Curral das Freiras a v andaluské škole CEIP Sebastián de Córdoba platí zákaz mobilů. Na Madeiře mají žáci tablety, které slouží výhradně ke studijním účelům. Telefony nesmějí používat vůbec – ani o přestávkách. Škola se zaměřuje na ekologické a občanské projekty a učí děti přemýšlet o udržitelnosti technologií. V Andalusii je přístup podobný: žáci mobily do školy nosit nesmí, používají je jen učitelé při výuce. Děti zde běžně pracují s interaktivními tabulemi nebo aplikacemi jako ClassDojo a Educaplay, ale hranice mezi osobním a výukovým využitím technologií je jasná.
V Litvě je systém o něco volnější. Mladší žáci školy Karalienės Mortos mokykla odevzdávají své telefony po příchodu do školy do uzamykatelných boxů, starší studenti je mohou používat pouze po dohodě s učitelem. Každý žák má vlastní počítač, na kterém pracuje během hodin. Cílem školy je naučit děti rozlišovat, kdy jsou technologie přínosem a kdy naopak ruší pozornost.
Systémově přistupují k technologiím také školy ve Francii. V pařížské L’Autre Collège i na demokratické École démocratique de Paris se technologie využívají jen cíleně a v jasně stanoveném rámci. Telefony i počítače se odevzdávají a používají výhradně při práci. Učitelé s dětmi otevřeně mluví o rizicích i výhodách digitálních nástrojů, diskutují o umělé inteligenci a učí je chápat technologie jako podporu vlastního učení, nikoli jako rozptýlení. Zajímavostí je, že na École démocratique mohou žáci mobily používat pouze v určených „zónách“ o přestávkách – například na vyhrazeném nádvoří. Škola tak kombinuje důslednost s prostorem pro osobní odpovědnost.
V Bulharsku je přístup mírnější, ale přesto jasný – během hodin mají žáci mobily zakázané, na konci každé hodiny je však mohou krátce použít k vyplnění reflektivního cvičení v angličtině. Díky respektující atmosféře pravidla dle slov vyučujících nikdo nezpochybňuje a děti je dodržují přirozeně. Ve škole Maria Montessori se klade důraz na vysvětlení smyslu pravidel – vyučující s dětmi mluví o tom, proč je důležité mít chvíle bez obrazovek.
Tenerife zvolilo přístup zaměřený na duševní pohodu: škola Kaleide International School uplatňuje tzv.digi-detox, tedy úplné vyloučení mobilů a omezenou práci s počítači. Místo obrazovek se klade důraz na kontakt s přírodou a mindfulness. Technologie se objevují převážně tam, kde podporují tvořivost – třeba v audio studiu, kde děti nahrávají vlastní podcasty nebo písně.
Finsko stojí někde uprostřed. Během návštěvy ve škole Savitaipaleen koulukeskus bylo možné telefony používat ve výuce pouze k výukovým účelům, o přestávkách neomezeně. V poslední době se ale trend jednotlivých škol prý posouvá k větší regulaci – některé školy zvažují úplný zákaz. Inspirativní pro nás byl zejména finský přístup k řešení: ministerstvo školství o tématu otevřeně diskutuje se školami a sbírá jejich návrhy, jak pravidla nastavovat.
Německá škola Netzwerk-Schule Berlin, kterou jsme navštívili, představuje k předchozím přístupům největší kontrast. Škola sází na důvěru a samoregulaci. Děti zde mají k telefonům volný přístup, učitelé s nimi ale vedou pravidelné rozhovory o tom, jak svůj čas online tráví. Jejich cílem není zákaz, ale chtějí naučit děti tomu, aby samy rozpoznali, kdy už nad nimi technologie začínají přebírat kontrolu.
Tento přehled napříč zeměmi ukazuje, že z mnoha pochopitelných důvodů zatím neexistuje jediný správný model pro regulaci telefonů. Ale společným jmenovatelem navštívených škol je jasný rámec, srozumitelný důvod pravidel a důvěra mezi učiteli, žáky a rodiči. Zahraniční zkušenosti nám potvrzují, že regulace mobilů není jen otázkou nastavení konkrétních pravidel, ale i kontextu a celkové kultury školy. Sledovali jsme, že tam, kde jsou pravidla tvořena společně a kde děti chápou jejich smysl, se technologie stávají spojencem, nikoli překážkou učení.
foto: unsplash
Zdroj článku:
Přečíst článek na webu www.skolanika.cz →