PŘEHLED: využití umělé inteligence

Umělá inteligence se ve školách, které jsme v rámci programu Erasmus+ navštívili, objevuje v nejrůznějších podobách – od běžné součásti výuky až po téma, o kterém se zatím pouze diskutuje. V každé zemi má jinou roli, ale všude vyvolává podobné otázky: kdy pomáhá, jak ji bezpečně zapojit do vzdělávání a kde má mít její využití hranice.

Rozvinuté zkušenosti s využíváním umělé inteligence jsme sledovali na České škole J. A. Komenského v Daruvaru v Chorvatsku. Tam pedagogové s AI pracují pravidelně, především s nástrojem ChatGPT. Pomáhá jim vytvářet výukové materiály – zadání úkolů, gramatická cvičení i krátké texty pro práci v hodinách. Umělá inteligence se tu stala běžnou pomůckou, která zefektivňuje přípravu a umožňuje učitelům rychle reagovat na potřeby dětí. Žáci s AI přímo nepracují, ale vidí, jak jejich učitelé s technologiemi nakládají a za jakých podmínek jim pomáhají obohacovat výuku.

Na italské škole Istituto Comprensivo Cuneo Corso Soleri využívají umělou inteligenci zatím výhradně učitelé. Pomáhá jim při tvorbě učebních materiálů, zadání a vizuálních pomůcek. Někteří s její pomocí připravují úlohy různých úrovní obtížnosti, jiní ji používají při přípravě projektových aktivit. Mezi často zmiňované nástroje patří Canva nebo DALL·E, které učitelé využívají pro tvorbu grafiky. Žáci s AI zatím nepracují – především kvůli obezřetnosti školy v oblasti digitální bezpečnosti.

Ve Španělsku, na základní škole CEIP Sebastián de Córdoba v Andalusii, se umělá inteligence také používá – vyučující ji využívají při přípravě výuky, například pro návrhy aktivit nebo tvorbu cvičení, která pak kombinují s aplikacemi jako ClassDojo, Plickers nebo Educaplay. Tyto nástroje často samy využívají principy adaptivního učení a personalizované zpětné vazby. Pro děti jsou technologie běžnou součástí každodenní výuky, i když s AI vědomě přímo nepracují.

Francouzské školy se k umělé inteligenci staví otevřeně, ale zároveň s rozvahou. Na École démocratique de Paris ji někteří učitelé využívají jako pomocníka při přípravě hodin, případně jako zdroj, když nemají k dispozici odborníka na určitou oblast. Jeden z příkladů, který jsme pozorovali, byla práce žáka, jenž se cizí jazyk učil právě s podporou AI tutora. Na škole se o technologiích také hodně mluví – děti diskutují, jak AI funguje, jak ji lze využít a jaká s sebou nese rizika. Cílem je, aby ji dokázaly chápat jako nástroj pro vlastní rozvoj. Také v druhé navštívené škole, L’Autre Collège, se umělá inteligence probírá v rámci diskusí o digitálních technologiích a jejich roli ve vzdělávání.

Na Madeiře, ve škole EB/PE de Santo António e Curral das Freiras, se s AI pracuje v rámci projektů starších žáků. Ti se učí chápat technologie z tvůrčího hlediska – například při programování nebo při práci s robotickými stavebnicemi LEGO. Projekty zaměřené na umělou inteligenci nejsou součástí běžné výuky, ale tvoří nadstavbu pro žáky, kteří o téma projevují zájem. Na prvním stupni se s AI zatím nepracuje.

V Litvě, na škole Karalienės Mortos mokykla, se umělá inteligence ve výuce zatím běžně nepoužívá. Pedagogové se spíše zaměřují na rozvoj dovedností, které práci s AI předcházejí – kritické myšlení, sebereflexi a samostatnost. Diskuse o umělé inteligenci se v této škole odehrávají spíše na úrovni učitelů než dětí.

V Bulharsku, na škole Maria Montessori v Dobriči, se s umělou inteligencí setkávají hlavně učitelé, kteří ji používají při přípravě hodin – například v přírodních vědách. Během výuky samotné AI roli nehraje – děti se soustředí na kombinaci Montessori přístupu a metody CLIL, tedy výuky obsahu a jazyka zároveň.

Finská škola Savitaipaleen koulukeskus se v době naší návštěvy zabývaly spíše otázkou regulace technologií než konkrétním využitím AI. Umělá inteligence se zde zatím nevyužívá systematicky, ale je předmětem širší diskuse mezi školami, studenty a ministerstvem školství. Finští učitelé zkoumají, jaké dopady má digitální prostředí na soustředění a čtenářské dovednosti, a hledají vyvážený způsob, jak s technologiemi pracovat do budoucna.

Na Islandu (školy Dalvikurskóli a Arsgókarskóli) mají žáci velmi vysokou úroveň digitální gramotnosti – každý má vlastní notebook, učí se programovat, pracují s VR brýlemi a vytvářejí webové stránky. Umělá inteligence se však zatím cíleně nevyužívá, i když se nám zdálo, že pro tyto školy představuje přirozený další krok.

V Německu, zejména na berlínské Netzwerk-Schule, je prostředí výuky záměrně spíše „offline“. Škola staví na osobním kontaktu, komunikaci a demokratickém rozhodování. AI zde vědomě nevyužívají a podobně je tomu i v jejich partnerských školách, které se zaměřují spíše na rozvoj hodnot a dovedností než na technologické nástroje.

Na opačném konci spektra při našich cestách stálo Tenerife a Rumunsko. Na Kaleide International School Tenerife se škola zaměřuje na duševní pohodu a klidné tempo výuky, proto umělou inteligenci do výuky nezahrnuje. Průvodci o jejím využití do budoucna uvažují. V rumunském gymnáziu Colegiul Național Vasile Alecsandri Bacău je používání AI přímo zakázáno. Učitelé i studenti pracují s digitálními nástroji jen omezeně, bez širšího zapojení technologií do výuky.

Zkušenosti z jednotlivých škol ukazují, že využívání AI má mnoho podob. Někde se stala běžnou součástí práce učitelů, jinde se o ní teprve začíná mluvit. Někde pomáhá tvořit úkoly a projekty, jinde představuje téma budoucnosti. Společným rysem všech škol je ale to, že o umělé inteligenci uvažují v kontextu rozvoje dětí a snaží se s ní zacházet s rozmyslem, pochopením a citlivostí.

foto: unsplash